Svítá, loď tiše klouže po klidné hladině moře a na obzoru vyvstává bílá vápencová stěna – White Cliffs of Dover. Díky strategické poloze a zářivě bílé barvě byly útesy známé již v antice a snad i podle nich vznikl původní název Anglie, neboť alba znamená v latině bílý.
Britské království nás uvítalo zamračenou oblohou a tradičním deštěm. Hned první den byl na programu Londýn, hlavní, obchodní, historické a kulturní město. Naše první kroky vedly k observatoři na Greenwich a nultému poledníku. Před kapkami deště jsme se schovali až v Toweru, prastarém hradu na břehu Temže. Prohlédli jsme si královské korunovační klenoty a venku na nádvoří se při pozorování hradních havranů přesvědčili, že anglickému království zdaleka není odzvoněno. Pověst totiž praví, že dokud budou uvnitř zdí Toweru pobývat havrani, království nepadne. Ještě aby, na královský trůn se tvoří dlouhá fronta následníků, princové Charles, William a nově i ten nejmladší, bezmála dvouletý George.
Při procházce administrativní čtvrtí City jsme vnímali citlivě namíchaný architektonický koktejl starobylých památek s moderními, designově originálními budovami. Skleněná Okurka, které Angličané říkají Gherkin, vedle středověkého Toweru, či supermoderní skleněné mrakodrapy roztodivných tvarů v City, obklopující barokní katedrálu svatého Pavla. V té jsme vystoupali 530 schodů, aby se nám ve Zlaté vyhlídce chrámové kopule otevřelo překrásné panorama celého města.
Další dva dny jsme dali přednost malebnému venkovu. Zajeli jsme si do univerzitního městečka Cambridge a i tam zakusili na vlastní kůži rozmary počasí. V jedné chvíli modrá obloha, vzápětí hrozivé šedé mraky, hustý déšť a dokonce i kroupy, které nás zastihly nepřipravené při projížďce na pramičkách po řece Came. Když se obloha opět vyjasnila, prošli jsme se mezi budovami druhé nejstarší univerzity na ostrově. Naproti Trinity College, kde studoval nejstarší následník trůnu, Jeho královská Výsost princ z Walesu Charles, si děti v malebném obchůdku se sladkostmi zakoupily snad nejdelší žvýkačku na světě, do yardu určitě neměla daleko.
Další z mnoha zastávek bylo městečko Canterbury v hrabství Kent, kde jsme navštívili veleslavnou katedrálu, matku anglikánské církve. Místo se stalo inspirací vrcholného díla anglické středověké poezie – ‚Povídek Canterburských‘ od Geoffreyho Chaucera.
My ale žijeme v 21. století, a tak jsme si od historie a hrobů slavných osobností včetně ve 12. století zavražděného arcibiskupa Thomase Becketa odskočili na Longmarket Shopping Mall do Primarku a Poundlandu a užili si hodinku vyhrazenou na nákupy suvenýrů a dárečků pro naše blízké.
Hrad Hever – v mládí zde žila Anna Boleynová, anglická královna, druhá manželka Jindřicha VIII. a matka královny Alžběty I. Jindřichova svatba s Annou a její následná poprava z ní udělala jednu z hlavních postav anglické reformace. Možná ale daleko více než bohatá a současně krutá historie anglického království se nám do paměti vrylo nezapomenutelné vodní bludiště v přilehlých zahradách v tudorovském a italském duchu. Proměna dětí ve vodníky byla dokonalá, v autobuse cestou k anglickým rodinám se pod sedadly tvořily četné loužičky.
Poslední den jsme se zase vrátili do Londýna a hned zrána navštívili domovský stadion FC Chelsea. Pak už jsme jen obešli všechna místa, o kterých se učíme – Big Ben a Houses of Parliament, Westminster Abbey, Downing Street, Whitehall, Trafalgar Square, Leicester Square, Piccadilly Circus. Celí utrmácení jsme na chvíli spočinuli uprostřed vřavy velkoměsta v parku St. James a z polohy vsedě či vleže koukali směrem k Buckinghamskému paláci. Londýnu jsme v podvečer z London Eye ve výšce 133 metrů zamávali na rozloučenou a poté nasedli do autobusu a vydali se na dlouhou cestu k domovu.
Během nabitých dnů jsme vyslechli mnoho informací z bohaté historie anglického království a mnohé z toho obratem zapomněli, ale dojmy ze země, jejíž jazyk se ve škole učíme, zapomenout nelze. Někteří z nás se jistě do ostrovního království vrátí a snad se i jednou místními obyvateli úspěšně domluví. Do té doby nezbývá než tento nejrozšířenější světový jazyk pilně a důkladně studovat.
Dojmy dětí z Anglie
„…ve čtyřech dnech jsme stihli vidět to nejdůležitější. O všech místech a celé Anglii jsme se dozvěděli tolik informací, že se to snad ani nedá všechno zapamatovat. V rodině na nás byli hodní, měli jsme všechno, co jsme potřebovali a nemuseli jsme si vůbec na nic stěžovat. Zájezd nebyl jen o tom se něco naučit, ale hlavně byl velmi zábavný a zajímavý.“ Karel, 7. třída
„…po večerech jsme s naší náhradní maminkou hrály kulečník. Nejhezčí zážitek byl London Eye. Děkuji za krásných šest dní s vámi…“ Štěpánka, 7. třída
„…vyšplhali jsme do kopule katedrály sv. Pavla a navštívili jsme nultý poledník v Greenwichi. Do rodiny jsem se moc netěšil, ale pak jsem zjistil, že je to moc prima. Byli k nám moc laskaví a mohli jsme jít spát, kdy jsme chtěli. Cesta tam i zpět byla velmi náročná a vysilující, ale šlo to nějak přežít 🙂 V Anglii to bylo super a určitě se tam chci ještě někdy podívat. “ Vojta, 5.třída
„….když jsme dorazili do Anglie, jeli jsme lodí přes Temži. Moc se mi líbilo na stadionu Chelsea. Také jsme navštívili národní hřebčín a Cambridge, který je známý svými „colleges“. Viděli jsme také Big Ben, Double Deckers a Tower Bridge…“