Náš návrat do ostrovního království nejdéle panující královny Alžběty ll. byl letos vskutku v duchu samých NEJ. Malebná mírumilovná krajina, posetá nesčetnými pastvinami, je protkána bohatou, mnohdy však krutou historií.
Nabízí tolik zajímavostí, že jsme i tentokrát viděli zcela nová místa a načerpali nadmíru nejrozmanitějších dojmů.
Naše putování jsme zahájili ve starobylém městečku Canterbury, kde nás okouzlila nejdůležitější katedrála v království, sídlo hlavy anglikánské církve. Po prohlídce muzea zasvěceného nejstaršímu anglicky psanému dílu Canterbury Tales jsme se projeli na pramičce po říčce Stelle a prohlédli si městečko z jiné perspektivy.
Ráz anglické krajiny dotvářejí starobylé hrady a pevnosti. Jeden z nejkrásnějších a nejproslulejších hradů Leeds jsme navštívili i my. Po prohlídce oslnivého a stále funkčního interiéru ukrývajícího se za hradbou majestátních zdí jsme si prošli nejkurióznější a svého druhu jedinou sbírku na světě, muzeum psích obojků. Poté jsme se zanořili do záludného bludiště z živých plotů a trochu si oddechli od historie v rozsáhlém parku s četnými vodními příkopy a krásně upravenou květinovo-bylinkovou zahradou.
Další den jsme navštívili ojedinělý přírodní úkaz, úchvatné křídové útesy Seven Sisters s nejvyšším bodem v Beachy Head. Cestou zpět jsme se zastavili v podmořském světě v Brightonu, kde nám nad hlavou plavali žraloci, rejnoci a další obyvatelé oceánů. Po prohlídce jsme pozdravili kanál u nejdelšího mola na jihu Anglie.
Ani nejdeštivější den nás neodradil od chuti cestovat a poznávat.
Třetí den ráno jsme se na chvilku schovali před deštěm v nejvyšší katedrále v Salisbury a v jejím Kapitolním domě jsme se začetli do nejvýznamnějšího právního spisu raného středověku Magny Carty – Velké listiny svobod. Poté jsme směřovali k nejzáhadnější prehistorické památce na světě Stonehenge. Po důkladném studiu materiálů v informačním centru jsme na sebe nechali zapůsobit komplex obrovitých kamenů tyčících se majestátně k zamračené obloze na Salisburské planině. Trochu jsme oschli až ve Winchesteru v Great Hall pod replikou Artušova kulatého stolu a před kapkami deště jsme se schovali i v nejdelší katedrále království.
Zastávka v Oxfordu pro nás byla velmi přínosná, ve škole se učíme z učebnic spojených s tout
o nejstarší univerzitou na ostrově. Cestou do nejslavnějších univerzitních kolejí Christ Church College, kde se točily mnohé filmové scény z Harryho Pottera, jsme minuli nejstarší oxfordské knihkupectví i největší univerzitní Bodleian knihovnu, kde si studenti mohou půjčit jakoukoli z 11 milionů knih vydaných v Británii. Odpoledne jsme zajeli ke vchodu do Etonu, nejstarší chlapecké soukromé škole pro šlechtice, a odtud jsme procházkou obešli obrovitý hrad Windsor, víkendové sídlo Alžběty a sídlo nejstaršího, nejprestižnějšího a i v 21. století aktivního rytířského Podvazkového řádu. Také jsme v královských zahradách viděli 3 kilometry dlouhou silnici, kde se královna i ve svých 91 letech stále oddává svému koníčku, řízení aut.
Největší metropoli Londýn jsme si nechali na poslední den. Ráno jsme zastihli Big Ben odbíjející přesných 8.30, obhlédli jsme ze všech stran Houses of Parliament, zastavili se před vchodem do Westminster Abbey, kde se odehrávají královské svatby, pohřby i korunovace. V St. James parku jsme zastihli veverky dychtící zobnout si něčeho k snědku přímo z ruky a chvilku nato jsme byli svědky, jak hosté prince Charlese vjíždí do Buckinghamského paláce na slavnostní oběd. Na Trafalgarském náměstí jsme si všimli, že admirál Nelson shlíží z výše svého pomníku směrem ke své vítězné flotile lemující The Mall a že na Piccadily Circus sundali obří neónové reklamy. Ulicí Whitehall jsme prošli kolem Downing Street zpět k Temži a na druhém břehu jsme si vystáli dlouhou frontu dychtivců na největší kolo v Evropě, London Eye. Shůry 135 metrů jsme v odpoledních hodinách viděli jak na dlani trasu našeho dopoledního putování kolem nejdůležitějších vládních a parlamentních budov. Cestou k našemu autobusu jsme na lodi projeli kolem Toweru, svědka četných krutých poprav a úmrtí v podzemních kobkách pevnosti, podjeli jsme pod impozantním zvedacím mostem Tower Bridge a zahlédli skvosty moderní architektury v City. V závěru dne jsme stihli ještě překročit nultý poledník na Greenwichi. Ve večerních hodinách jsme z trajektu zamávali ostrovu ohraničenému strmou skalní stěnou útesů a rozloučili se s Anglií pohledem na vznešený hrad Dover zalitý zapadajícím sluncem.
Za týden našeho putování po stopách historie kdysi nejmocnějšího světového impéria jsme nachodili neuvěřitelných 67 kilometrů a spálili 2802 kalorií. Není divu, že jsme v autobuse při přesunech někdy i usínali. Pokud jsme však v bdělém stavu vnímali, vstřebávali jsme zajímavé informace o Anglii a Londýně z videí nebo z barvitých líčení historie, kterými nás obohacovala naše paní průvodkyně Marcela. Dojmy z nabitého programu umocnilo i večerní vlídné přijetí v anglických rodinách. Vždy nás dosyta nakrmili běžnou anglickou večeří, někde čerstvě uvařenou, jinde pouze ohřívanou, a poté si s námi jako bonus i povídali. V závěru týdne jsme sklidili pochvalu za slušné a milé chování a dobrou znalost jazyka. To je velmi silná motivace do dalších dnů, měsíců a roků našeho studia angličtiny. Jistě se nám bude dobrá znalost jazyka při příští návštěvě hodit.