A great trip to Great Britain
neboli báječný výlet do Velké Británie
Letos jsme se opět vypravili do Velké Británie, země, jejíž jazyk se ve škole učíme, a připomněli jsme si, že rčení „kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“, je víc než pravdivé. V průběhu 6 dní jsme zvládli navštívit hned 2 ze zemí Spojeného království, Anglii a Wales.
Wales neboli Cymru v jazyce velšském, to jsou narcisy, ovce, pastviny, vřesoviště a kam oko dohlédne, žlutě kvetoucí divoké rostliny, které pokrývají zvlněnou kopcovitou krajinu. Země je to vskutku malebná a její bohatá historie, opředená mýty a legendami o králi Artušovi, je všude přítomná v podobě stovek hradů a opevnění. Zemí prošli nejen Keltové, ale i Římané, Anglosasové a Normané. Klikaté úzké silničky, lemované živými ploty nebo nízkými kamennými zídkami, nás dovedly až ke skalnatému pobřeží s čarokrásnými plážemi. Během dvoudenního putování za krásami Walesu jsme si stihli prohlédnout hrad v Cardiffu i hrad v Carew spolu se sousedícím přílivovým mlýnem, prošli jsme se v přímořských městečkách Mumbles, Tenby a Rossili, strávili jsme příjemné odpoledne ve venkovském muzeu Gower Heritage Centre a ještě jsme stihli osobně pozdravit moře na jedné z úchvatných pláží v oblasti Three Cliffs Bay.
Ani Anglie nás nezklamala, vlídně nás přijalo městečko Bath , vystavěné v jednotném stylu terasovitě do strání, kde v centru poblíž velkolepého opatství dominují římské lázně z dávné doby vlády Římanů. Nejvíc jsme se však těšili do Londýna. Velkoměsto, v němž se citlivě snoubí historie a tradice s moderní architekturou, jsme nejprve shlédli shůry z obrovského kola London Eye, a poté jsme na naší procházce městem zkontrolovali, že Big Ben skutečně odbíjí přesný čas každou celou hodinu, že Královská garda dobře střeží sídlo královské rodiny, Buckinghamský palác, že hejna holubů na Trafalgarském náměstí vystřídaly davy turistů, že do pevnosti Tower lze vstoupit pouze se svolením Beefeaterů, že lodí po Temži se dostaneme k aréně Millenium Dome rychleji než metrem, a že zvedací most Tower Bridge je vskutku impozantní.
Nachodili jsme spousty kilometrů, vyslechli jsme si barvité příběhy z dávné i nedávné historie prastarého království, ochutnali jsme domácí kuchyni u našich dočasných velšských maminek a tatínků. Čekala nás mnohá překvapení – v koupelnách oddělené kohoutky na teplou a studenou vodu v umyvadlech, na silnicích jízda vlevo, ke svačině bramborové lupínky ochucené octem, nevyslovitelné názvy velšských městeček jako Pwllheli nebo Cwmbran.
A překvapení největší? Že po celý pobyt nás nebe nepokropilo ani jednou jedinou kapičkou deště, takže v Londýně jsme nastupovali do autobusu na cestu domů do červena opálení a navýsost spokojení.
Když jsme se v Doveru nalodili na trajekt přes English Channel a naposledy zamávali Británii, byli jsme po 6 dnech rozhodně bohatší o mnohé dojmy, zážitky i vědomosti. A cestou domů jsme se shodli na tom, že si v budoucnu výlet klidně a rádi zopakujeme.